Jak je jeho zvykem, při řeči se drží tak deset až patnáct centimetrů od těla

posluchače, občas se ho dotkne. Pro Afričana je to jednoznačná sexuální

výzva, jinak by přece ten druhý nebyl tak blízko. A tak mu lámanou anglič–

tinou vysvětlí, že není homosexuál. To si Arab vysvětlí jako urážku, protože

v jeho zemi je homosexualita tabuizovaná. Na urážku se odpovídá tasením

zbraně ­ jinak by ztratil tvář a nepotvrdil svou mužnost. No a ten druhý tasí

také ­ i Afričané chápou, že bez boje není vítězství. 

Verbální komunikace

Verbální komunikace je v interkulturní situaci bohatým zdrojem různých

nedorozumění. Častá je právě jazyková konfuze, kdy překládáme do cizího

jazyka a zaměníme význam u podobně znějících slov (např. italsky máslo

je „Burro“, ve španělštině znamená však osel). Existuje i řada podobných

chybných překladů: anglické slovo „eventuelly“ neznamená eventuálně, ale

nakonec či konečně (Watzlawick, 1998).

Stejně tak existuje řada slov, která se stejně píší či vyslovují nebo jsou

jiného rodu, ale znamenají dvě naprosto odlišné věci. V němčině např. slo–

vo „die Dichtung“ znamená básnění, ale i těsnění; „die Heide“ je vřeso–

viště, ale „der Heide“ je pohan. Špatné jazykové překlady jsou zdrojem ne–

jedné zábavné historky či vedou k pousmání.

Představte si romantický večer při svíčkách. Milenci sedí se sklenkou

šampaňského, přičemž muž pronese k ženě větu: „Let's have a toast.“ Špat–

ný překladatel filmového scénáře větu přeložil jako: „Pojď, dáme si toast.“

Zmatený divák jen těžko hledal náznak toho, že by se milenecký pár chystal

povečeřet. Správný překlad by měl znít: „Připijme si.“

Stejně tak ale mohou špatné překlady či nepřesná vyjádření vést až k zá–

važným konfliktům. Už z tohoto důvodu je při důležitých jednáních využí–

ván tlumočník. Je běžné, že oba účastníci hovoří např. anglicky, ale přesto

využívají služeb tlumočníka, aby tak získali oddechový čas pro promyšlení

taktiky či myšlenek.

Neverbální komunikace

Některé složky našeho neverbálního chování jsou vrozené a geneticky

dané a způsobují interkulturní podobnost v neverbálním chování. Ale větši–

na složek v našem neverbálním projevu je dána kulturním kontextem,

v němž vyrůstáme, a naší životní zkušeností. Kulturní rozdíly nejsou ná–

hodnou událostí, nýbrž se vážou na povahu kultur, které se vyvíjejí v růz–

116